Following the October 12 hate crime that resulted in the death of two queer persons in Slovakia, Global Voices talked to acclaimed Czech writer Radka Denemarková to unpack the anti-women and anti-LGBTQ+ discourses that still prevail in Central Europe, and lead to discrimination, stigmatization, and eventually killing. Radka Denemarková is one of the most awarded authors of the Czech Republic and known for taking up social issues in her novels. In 2014, she published a novel called “Příspěvek k dějinám radosti” (“A Contribution to the History of Joy“) in which she tackles the issue of the objectivization of woman, long before the #metoo movement made it to Europe. Global Voices asked her to explain why in the four Central European countries that joined the European Union (EU) 18 years ago in 2004 — the Czech Republic, Hungary, Poland and Slovakia — sexism, homophobia, and transphobia remain deeply rooted in families, at work, at school, in politics, in religion and in culture. Denemarková answered: Časový mezník neznamená automaticky změnu mentality. Je nutná změna ve vědomí lidé. To bude trvat generace. V satelitních státech Sovětského svazu přece homosexualita neexistovala a ženy znaly svůj vymezený prostor. Východní Evropa po roce 1989 převzala konzumní způsob života a neoliberalismus. Ale demokracie potřebuje jiné hodnoty. Země východní Evropy berou plnými hrstmi finanční podporu EU, ale odmítají zásady právního státu, solidaritu, důstojný život pro každého, důslednou demokratizaci institucí. Právnictví je spojeno s jazykem, takže tady bohužel pořád hraje roli nacionalismus a tlak EU nepomáhá. Žijeme v nezralé demokracii. Bílí heterosexuální muži moci jsou stále přesvědčeni, že svět je hračka jenom pro ně. Já vidím zásadní chybu v tom, že je podceněn nejen význam práva, ale i neformálních pravidel lidského chování. Lidé totiž dodržují právní pravidla nikoli četbou právních předpisů, ale skrze morální principy. To ve východní Evropě neplatí. A milestone does not automatically mean a change in mentality. What is necessary is a change in people's consciousness. This will take generations. After all, homosexuality did not exist officially in the satellite states of the Soviet Union, and women were aware of their limited space. After 1989, Eastern Europe adopted a consumerist way of life as well as neoliberalism. But democracy needs other values. Eastern European countries take financial support from the EU with both hands, yet they reject the principles of rule of law, solidarity, dignity for all, and of a consistent democratization of institutions. Jurisprudence is linked to language, yet unfortunately nationalism still plays its role here, while EU pressure is not able to help. We live in an immature democracy. White heterosexual men with power are still convinced that the world is a toy solely designed for them. I see a fundamental error in the fact that not only is the importance of law underestimated, but so is the rule of human behavior. People respect the law not because they read legislation, but because they adhere to moral principles. Yet in Eastern Europe that is not the case. Global Voices asked her to unpack the roots of sexism: Je to důsledek staletého přesvědčení, že žena je člověk druhé kategorie. Patriarchální vzorce vězí ve východní Evropě v kostech mužů i žen. Mnozí dodnes nechápou význam slova emancipace a feminismus. Je nutné opakovat, že jde o lidská práva pro všechny. A boj o lidská práva začíná v kuchyni. Je nutné radikálně měnit zákony. Například znásilnění nemá nic společného se sexem. Je to zločin na úrovni vraždy. V době válek se ženské tělo stává součástí boje a je válečnou zbraní, což vidíme nyní na Ukrajině. U východoevropských mužů emancipace vyvolává úzkost, jako u nich vyvolávali Židé, přistěhovalci… Po roce 1989 jsme převzali civilizační vzorce tržního hospodářství, ale zapomněli jsme rozbít tu zaostalou, tmářskou východoevropskou patriarchální strukturu společnosti. Změny vyvolávají všeobecnou úzkost, která se obrací proti ženám a menšinám. Jde o silný odpor mužů proti nárokům žen i na stejná práva v zaměstnání a v soutěži o společensky významná místa. Požadavky rovnosti ničí věčné předsudky. Jsou maskované narážkami na „přirozený“ stav věcí. Dají se shrnout do tvrzení, že ženy by měly znát své místo v řádu společenských vztahů, v němž přednost mají heterosexuální muži. It is the result of a centuries-old belief that women are second-class people. Patriarchal patterns are encoded in the very bones of both men and women in Eastern Europe. Many still do not understand the meaning of such words as emancipation, or feminism. We still need to repeat over and over that human rights are for all. And the fight for human rights begins in the kitchen.